Např. v Indii, ale i v jiných, řekněme rozvojových zemích, není poskytování osobních ochranných pracovních prostředků (OOPP), ze strany zaměstnavatele, svým zaměstnancům, vůbec běžné. 

Zaměstnanci tak velmi často hledají způsoby, jak si své zdraví chránit. Běžně jsou na internetu k nalezení fotografie, jak např. svářeč má před obličejem papír, lakýrník má obličej zamotaný do igelitu, zedník má na hlavě uvázaný kus molitanu apod. U nás se na takové fotografie pohlíží jako na "srandičky." Tito zaměstnanci se však snaží a využívají k ochraně svého zdraví cokoliv, co mají k dispozici. Proč? Protože zkrátka kvalitní OOPP k dispozici nejsou nebo jsou pro ně finančně nedostupné.

A teď se ptám. Proč si čeští zaměstnanci často poskytnutých OOPP vůbec neváží?

Proč zaměstnanec, který pracuje na pracovišti, kde je nadměrný hluk a tento hluk je změřen, limit prokazatelně překročen, zaměstnanec je s rizikem řádně seznámen, stejně dobrovolně nepoužívá chrániče sluchu, přestože mu je zaměstnavatel bezplatně poskytl?

Proč zaměstnanci běžně pracují s úhlovou bruskou, aniž by měli na očích ochranné brýle? Proč se na stavbách elektrickými pilami řeže ITONG, kdy je řezání doprovázeno mohutným vývinem prachu a zaměstnanci stejně nepoužijí respirátor? Nebo proč se zaměstnanec klidně vydá na střechu, instalovat anténu, aniž by se jakkoliv zajistil proti pádu? Příkladů se dá nají ještě celá řada.

Toto chování přitom není, alespoň ne vždy, způsobeno tím, že by si tito zaměstnanci neuvědomovali rizika takového počínání. Je to tedy prostě tím, že si neváží vlastního zdraví? 

Co myslíte?