Zaměstnavatel je povinen zařadit práce do kategorií (§ 37, zákona č. 258/2000 Sb., úz).
Práce se do kategorií zařazují na základě zhodnocení 13-ti rizikových faktorů. Mezi ně patří např. hluk, vibrace, prach, chemické látky, teplota, fyzická zátěž, pracovní poloha.
U prací, které mají být zařazeny do kategorie 2 a vyšší (1 nejméně riziková, 4 nejrizikovější kategorie), musí být provedeno vyhodnocení rizikových faktorů akreditovanou laboratoří - tedy tzv. akreditovaným měřením. Výsledky měření musejí být doloženy krajské hygienické stanici k oznámení / návrhu na zařazení prací do kategorií.
A kde je problém. Problém je v ceně takového měření a ve smyslu takového měření.
Pro velký výrobní podnik o stovkách zaměstnanců, jde o relativně snesitelné položky. Byť jistě nepříjemné. Ale co takový autoservis (obdobně jakýkoliv jiný provoz, např. kuchyně). 2 zaměstnanci. Zaměstnanci určitě pracují v hluku. Pracují s ručním nářadím. Pracují v různých, často ne úplně přirozených pracovních polohách. Při práci manipulují s břemeny. Na pracovišti je značné horko... takže si to pojďme shrnout:
- měření hluku (cca 8 000 Kč);
- měření vibrací (cca 8 000 Kč);
- měření fyzická zátěže a pracovní polohy (cca 30 000 Kč);
- měření teploty (cca 8 000 Kč);
Suma: 54 000 Kč.
Výsledek? Zaměstnavatel zjistí, že zaměstnanci pracují v hluku (aha, do teď to neslyšel), že ruční nářadí přenáší vibrace na ruce zaměstnanců (aha, v návodu se o tom nic nepíše? Nebo vlastně ano, píše a dost podrobně), zaměstnanci se při práci nadřou a často jsou v nepřirozené pracovní poloze (Fakt? No to je novinka) a v neposlední řadě? Na pracovišti je v létě vedro jako... (To víme i bez teploměru).
Ano, zaměstnavatel sice zná faktory velmi podrobně, ale k čemu mu to reálně je? Věřte nebo ne, ale zaměstnanci budou po měření pracovat naprosto stejně, jako před měřením. Že lékař díky vyhodnoceným faktorům a kategorizaci prací konečně ví, jak má provést prohlídku automechanika? Opět věřte, že prohlídka bude reálně a prakticky vypadat stejně před kategorizací i po ní.
Nechci úplně tvrdit, že myšlena měření a vyhodnocování rizikových faktorů a zařazování prací do kategorií je špatná. To bych ani jako OZO asi neměl. Ale asi si troufnu tvrdit, že už to zašlo ad absurdum. Myšlenka možná dobrá, ale provedení jaksi pokulhává.
Jaké máte zkušenosti vy?