Zdravím,

osobně se domnívám, že zpracovat dokumentaci ochrany před výbuchem („DOPV“) dle NV č. 406/2004 Sb. je důležité, zda-li je prostor (hala, nabíjecí stanoviště, sklad) definován jako prostor s nebezpečím výbuchu. Určení prostoru jako výbušného, je provedeno v protokolu o určení vnějších vlivů elektroinstalace daného prostoru. 

Myslím si, že pokud máte protokol o vnějších vlivech a ten Vám stanovuje riziko výbušného prostředí (ve kterém se nachází nabíjárna), musíte mít DOPV. Pokud v protokolu není specifikován prostor, můžete (a nemusíte) si nechat zpracovat technickou zprávu, posouzení např. od dodavatele nabíječek na „bezproblémové“ umístění. V posouzení (název může být jakýkoli) se propočítá výměna vzduchu, větrání prostor, vhodnost umístění nabíjecího stanoviště (dva „posudky“ jsem od dodavatele zařízení viděl a velmi slušně udělané, žádné romány a opisování norem - věcně, stručně a jasně - nabíjecího stanoviště mohlo a bylo v prostoru skladové haly). 

Od IHAS máme v DOPV stanovenou při nabíjení výbušnou atmosféru, i v případě, že se nabíjí jeden vozík, žádnou nabíjárnu nemáme. Výbušná atmosféra vzniká při nabíjení nad baterií. Nemusí se tedy jednat jen o místa, kde je v protokolu o určení vnějších vlivů stanoven výbušný prostor. Toto neplatí,pokud je v návodu od vozíku striktně napsáno, že nad baterií výbušná atmosféra vznikat nemůže. 

A jak IHAS určil, že vzniká výbušná atmosféra? Předpokládám, že nějakým výpočtem (kubatura místnosti - výměna vzduchu, množství uvolňování vodíku atd.). Domnívám se, že je vhodné si např. od dodavatele nabíječky zpracovat „technickou dokumentaci“ , ze které vyplyne požadavek na zpracování DOPV. Pokud se jedná o prostor s nebezpečím výbuchu na základě protokolu vnějších vlivů, tak není „vočem“ :).