Zdravím, řeším u nás momentálně školení ve výškách, kdy jsme učinili s vedením rozhodnutí (vzhledem ke dvoum úrazům pádu z korby auta), že práce nad 1,5m budou prováděny pouze dodavatelsky. Během roku jsem ovšem zjistil, že např. vyměnit žárovku nebo zkontrolovat manometr do výšky 1,5 m nejde (myšleno úroveň chodidel), je potřeba vylézt po žebříku výš (cca chodidla 1,7m nad zemí). Je nutné mít odborné školení pro práci ve výškách i pro tuto krátkodobou činnost na žebříku? narážím na XI. v příloze 1 n.v. 362/2005.
díky Petr
Citace NV: "zejména pokud jde o práce ve výškách nad 1,5 m, kdy zaměstnanci nemohou pracovat z pevných a bezpečných pracovních podlah, kdy pracují na pohyblivých pracovních plošinách, na žebřících ve výšce nad 5 m a o používání osobních ochranných pracovních prostředků"
Domnívám se tedy, že pro práce ve výšce prováděné ze žebříku, kdy jsou chodidla ve výšce 1.7 m nad okolní podlahou, není nutné provádět školení dle bodu XI. přílohy NV. č. 362/2005 Sb.
Zaměstnanec však musí být dle odst. (2), § 103, Zákoníku práce proškolen o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které doplňují jejich odborné předpoklady a požadavky pro výkon práce, které se týkají jimi vykonávané práce a vztahují se k rizikům, s nimiž může přijít zaměstnanec do styku na pracovišti, na kterém je práce vykonávána.
Tj. obsahem tohoto školení by měla být i bezpečnost a ochrana zdraví při výměně žárovky ze žebříku. Namátkou:
- NV. č. 362/2005 Sb., příloha, bod III Žebříky;
- Návod k obsluze žebříku
- Pracovní postup
- Dokumentace o rizicích a přijatých opatřeních vztahujících se k práci.
Školení pro danou práci se tedy nevyhnete tak jako tak. Obsah školení, periodu školení a osobu školitele určuje zaměstnavatel.
Ještě bych dodal. Neřešte rizika, jako drtivá většina zaměstnavatelů / bezpečáků, která již řešena jsou. Defakto všechna rizika vztahující se přímo k používání žebříku jsou vyřešena přílohou k NV, bodem III nebo návodem k obsluze žebříku.
Řešte tedy ostatní rizika, která mají smysl. Např. rizika plynoucí z podmínek umístění žebříku, rizika plynoucí z přenášení žebříku po pracovišti, elektrická rizika při výměně žárovky (jak zajistit bezpečné vypnutí el. proudu), dle místa práce, např. mikroklimatické podmínky, rizika plynoucí ze znečištěné obuvi zaměstnance, rizika plynoucí z provozu na pracovišti nebo např. to, jak si zaměstnanec po žebříku bezpečně vynese nářadí a materiál potřebný k práci apod.
děkuji za odpověď, a jak to vypadá v praxi? Když vynechám organizaci práce (NV362/2005, III), což máme součástí obecného školení BOZP, včetně požadavků na kontrolu žebříku (roční já/před použitím zaměstnanec).
Narážím na pracovní postup (v praxi)... vy jste se někde setkal s tím, že by byl pracovní postup pro výměnu žárovky? Nemyslím si, že je to práce na zařízení, pokud není prasklá baňka (vytáhnout obímku ze závitu, to už je na v.50/78)? ve školení BOZP máme, že zaměstnanci nesmí zasahovat do elektrických zařízení a rozvodů, pouze obsluhovat. Stačí tedy do školení BOZP dát podmínky obsuhy el. zařízení, mimo jiné konkrétně postup výměny žárovky? a co rizika na parcovišti? pokud bych byl puntičkář, tak by bylo třeba na každou výměnu žárovky třeba vypsat Povolení práce, protože se nachází na jiné části areálu, všude je jiné riziko (skald, laboratoř, provoz, garáž, uvnitř, vně, mikorklima, vnější podmínky), jak dělám pro externisty. Ale když se to stane na noční, kdy nejsem přítomen a zaměstnanci potřebují pracovat.
děkuji, Petr
@straka Snažím se vždy vedoucím zaměstnancům vysvětlit, ať se nad každou, byť banální, činností zaměstnance zamyslí, zváží rizika a dohodnou si s ním správný pracovní postup. Domnívám se, že to je jejich povinností a jedním z jejich hlavních úkolů - proto jsou to vedoucí - mají vést.
Také vycházím z toho, že dle písm. d), odst. (4), § 106, Zákoníku práce, musí zaměstnanec dodržovat stanovené pracovní postupy a že dle odst. (4), § 102, ZP: "o vyhledávání a vyhodnocování rizik a o přijatých opatřeních je zaměstnavatel povinen vést dokumentaci."
Nemyslím si, že je nezbytně nutné, aby OZO BOZP ("bezpečák"), byl tím jediným, kdo hodnocení rizik provádí. Myslím, že je v pořádku, pokud OZO BOZP připraví a navrhne systém a vytvoří vedoucím zaměstnancům k hodnocení podmínky.
Pro mimořádnou činnost typu výměna žárovky ze žebříku, si pak rizika může bez problémů vyhodnotit přímo vedoucí.
Vždy je ideální, mít vše písemně. Vedoucí vytvoří písemný pokyn k výměně žárovky. Nemusí to být žádný elaborát. Za mě stačí např. v pár odrážkách vypsat to podstatné, např.:
- Výměnu provést ze žebříku ABC.
- Vzhledem ke stavu podlahy použít stabilizátor žebříku.
- Před výměnou bude v rozvaděči ABC vypnut jistič osvětlení a vypínač osvětlení bude přepnut do polohy "Vypnuto".
- Při sundávání krytu osvětlení je nutné použít ochranné pracovní brýle a pracovní rukavice.
- S prasklou žárovkou je nutné manipulovat v ochranných rukavicích typu ABC.
- Případně uvolněná objímka bude odstraněna pomocí elektrikářských kleští.
- Franta Flinta zajistí dohled nad pracovištěm a dohled nad vypínačem osvětlení.
a nechat zaměstnancům podepsat.
Dle § 349, odst. (2) platí, že: "Pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou konkrétní pokyny dané zaměstnanci vedoucími zaměstnanci, kteří jsou mu nadřízeni."
Výše uvedené body tedy mohou být dány i jako ústní pokyn. S ohledem na výše uvedený § 102 je ale vhodné, pokyny sepsat písemně a zaměstnance s nimi prokazatelně seznámit.
Ideální samozřejmě je, činnosti a jejich postupy včetně rizik mít podchyceny preventivně, s dostatečným předstihem před jejich vykonáním a ve spolupráci s OZO BOZP.
---
Výměna žárovky je takový extrémní příklad. Ale výše uvedený postup se dá aplikovat téměř na jakoukoliv činnost.
Hlavní sdělení je, aby vedoucí neřekl: "Běž udělat tamto a udělej to jak chceš!", ale aby se chvíli zastavil, zamyslel a se zaměstnancem bezpečný postup předem dohodl.
V praxi je to těžké a záleží opravdu na konkrétním vedoucím. Bohužel většina z nich si své funkce neplní a zapomínají nejen na svou odpovědnost, ale i na povinnost uloženou písm. c), § 302, Zákoníkem práce. Částečně to je zpravidla chyba přímo vedoucích, částečně chyba zaměstnavatelů, kteří pro to nevytváří ideální prostředí a podmínky.